Tvrdost brzdového vačkového hřídele má zásadní význam v automobilovém brzdovém systému. Obecně platí, že tvrdost brzdového vačkového hřídele musí být v určitém rozsahu, aby byla zajištěna jeho normální provoz a životnost.
Většina brzdových vačkových hřídelí je vyrobena z oceli nebo litiny z lehké slitiny. Prostřednictvím procesů tepelného zpracování, jako je zhášení a temperování, lze jejich tvrdost účinně zlepšit. Tvrdost povrchu vačkového hřídele musí být obvykle vyžadováno, aby byl kolem HRC 40 - HRC50. Tento rozsah tvrdosti může poskytnout dobrý odpor a sílu opotřebení, což umožňuje vačkovému hřídeli vydržet vysoký tlak a vysoké tření sil během brzdění bez významné deformace nebo opotřebení.
Pokud je tvrdost brzdového vačkového hřídele příliš nízká, bude vačkový hřídel snadno nošen, což povede k nepřesnému přenosu brzdné síly a ke snížení účinnosti brzdění. V závažných případech to může dokonce způsobit selhání brzdění, což představuje vážnou hrozbu pro bezpečnost jízdy. Naopak, pokud je tvrdost příliš vysoká, může být vačkový hřídel křehký, což zvyšuje riziko praskání a lámání pod stresem, což také ovlivňuje spolehlivost brzdového systému. Proto je přísná kontrola tvrdosti brzdového vačkového hřídele důležitou součástí zajištění bezpečnosti a spolehlivosti systému brzdění automobilů.
